Situace před vznikem skautingu
V době před první světovou válkou byly u nás tělovýchovné organizace. První a nejvýznamnější byl Sokol, založený roku 1862 dr. Miroslavem Tyršem. Tyrš sokolství chápal jako tělesné i mravní zušlechťování národa, pěstování síly, statečnosti a brannosti, zdraví tělesného, duševního i mravního. Vzorem byla helénská harmonie tělesné krásy i ducha. V programu byly i výlety do přírody.
Ze Sokola byly odvozeny početně slabší katolický Orel a Dělnické tělocvičné jednoty. Vedle tělesné výchovy pěstovaly zpěv, divadlo, besedy a přednášky.
Antonín Benjamín Svojsík
(1876 až 1938), středoškolský profesor tělocviku v Praze, byl mužem nevšedních zkušeností a velké energie. Jako třiadvacetiletý byl náčelníkem sokolské župy. Jako člen pěveckého kvarteta učitelů poznal značnou část Evropy a Blízkého východu i Ameriku a podnikl cestu kolem světa. Pracoval v četných kulturních institucích.
Navštívil v létě roku 1911 Velkou Británii a poznal skauting. Zkoušel prvky skautské výchovy s několika chlapci a začal organizovat český skauting po poradě s pedagogickými odborníky Bílým a Klenkou, profesory Drtinou, Čadou, Masarykem, i politickými a kulturními představiteli národa Kramářem, Klofáčem, Jiráskem a dalšími. Psal a přednášel o skautské výchově a se svými žáky začal skautský výcvik na výletech do okolí Prahy.
O prázdninách roku 1912 uspořádal Svojsík první tábor pod hradem Lipnicí na Humpolecku. Do tábora dorazili hoši z Prahy s těžkou károu s výstrojí pěšky za čtyři dny. V táboře zkoušeli první čeští skauti skautskou praxi za nesnadných podmínek, přitom zcela úspěšné.
Téhož roku vydal Svojsík Základy junáctví. Z Baden-Powella převzal většinu praxe a zdůraznil zejména vztah k přírodě; proto připomíná i význam Setonův a tělesnou výchovu.
Pro český skauting nalezl i domácí vzor v tradici českých hraničářů Chodů, lidí silných a statečných, sžitých s přírodou a svobodomilovných. Názvy „junák", „junáctví", byly převzaty z Holečkova podání života slovanských hrdinů, černohorských junáků, tělesně i mravně zdatných mladých mužů. Zdůraznil ve skautingu lásku k vlasti, národu a domovu.
Rakouské úřady proto hleděly na český skauting podezřívavě a navrhovaly jeho napojení na říšskou skautskou organizaci vznikající ve Vídni za lákavých výhod. Tomu se Svojsík bránil.
Po organizační stránce zamýšlel Svojsík nejprve uvést skauting do Sokola a výchovu skautingem doplnit. To narazilo u četných sokolských funkcionářů na odpor. Proto Svojsík založil při Svazu spolků tělesné výchovy mládeže skautský odbor. Při náboru v Praze se přihlásilo 300 chlapců i dospělých. Mimo Prahu vznikly první oddíly v Třebechovicích pod Orebem, Jičíně, Domažlicích, Berouně, Nymburku a Rokycanech. Veřejnosti se skauti představili roku 1913 na ukázkovém táboře na Císařském ostrově v Tróji a v Šárce při představení Národního divadla.
Růst skautských oddílů si vyžádal ustavení spolkového centra a tak byl roku 1914 založen Junák - český skaut v Praze. Starostou byl zvolen dr. Čeněk Klika, místostarosty Bílý a Klenka, Svojsík vrchním vůdcem. Vznikaly další oddíly, Svojsík sám vedl 18. oddíl v Praze. Na Moravě vznikl první oddíl roku 1915 v Uherském Brodě, vedený Milošem Stojanem.
Od Svojsíkova ústředí se někteří vůdcové oddělili a šli vlastními cestami. V Berouně založili roku 1912 Miloš Seifert a Miloš Maixner Děti Živeny a v Praze Jan Hořejší ustavil roku 1913 Psohlavce. Obě složky zdůrazňovaly Setona a domácí, slovanské, vzory.
Roku 1915 se ustavil dívčí odbor Junáka zásluhou prof. Anny Berkovcové a spisovatelky Bronislavy Herbenové. Téhož roku skautky Vlasty Koseové a Emilie Milčicové poprvé tábořily u Živohoště. Nadšenou práci a slibný rozvoj mladého hnutí narušila první světová válka.
Roku 1915 začal vycházet časopis Junák. Některé oddíly zanikly, jiné opět vznikaly, takže roku 1918 měl Junák v Praze 300 členů ve 14 oddílech chlapeckých a dvou dívčích. Mimo Prahu byly oddíly v Třebechovicích pod Orebem, Domažlicích, Českých Budějovicích, Mladé Boleslavi, Hradci Králové, Jičíně, Nymburku a Čáslavi.
28. října 1918 se v Praze skauti dali do služeb Národního výboru. Důležité bylo zřízení skautské pošty - její známky byly prvními poštovními známkami Československé republiky. Vedle sokolů se čeští skauti osvědčili ve službě nového svobodného státu.
Rozvoj skautingu u nás
Osvobození nepřineslo českému skautingu idylické časy. Sokol opět odmítl ujmout se skautingu a skauting nastoupil samostatnou cestu.
Došlo k dohodě mezi stávajícími skautskými organizacemi u nás a v červnu 1919 byl založen v Praze Svaz junáků - skautů RČS, který byl později rozšířen na svaz skautů a skautek, uznaný Baden-Powellem za představitele českého skautingu. Znakem je skautská lilie s chodskou psí hlavou v podání Alšově. Koncem roku 1919 měl Svaz na 250 oddílů, za rok již přes 400 oddílů a 10 tisíc členů. Svaz se rozrůstal a vytvořil pevnou organizaci okresů a žup.
Rok 1920 byl bohatý na události. Světového jamboree v Londýně se mohla ze Svazu zúčastnit nepatrná skupinka skautů, jež v Olympii uspořádala výstavku. Svaz se stal členem světového skautského bratrstva. Svojsík je zvolen za člena mezinárodního skautského výboru a od Baden-Powella, s nímž se osobně setkal, obdržel řád Stříbrného vlka.
Vyšly Svojsíkovy spisy Výchova občana republiky skautováním a Základové skautingu s Janem Novákem, jež dovršují program českého skautingu. Vedle Skauta - Junáka začal vycházet časopis Vůdce.
Rok 1922 byl úspěšný. Národní skautské slavnosti téměř dvacetitisícového Svazu v Praze, s tábory, závody, výstavou a oslavami, prokázaly životnost svazového skautingu. Slavností se zúčastnily cizí delegace, mezi nimi i delegace londýnského ústředí.
Od roku 1923 jsou pořádány lesní školy pro vůdce. První v Jemčinské oboře u Jindřichova Hradce za vedení F. A. Elstnera, 1926 první dívčí u Hranic na Moravě, 1934 pro vedoucí vlčat v Nižboru u Berouna.
Roku 1926 přijal valný sjezd Svazu programové prohlášení, podle něhož je skauting obrodným hnutím mládeže s všestrannou výchovou, hnutím národním, demokratickým, sociálně pokrokovým, nábožensky tolerantním, politicky nestranným a nemilitaristickým.
Na jamboree roku 1929 ve Velké Británii měl český tábor s 50 skauty značný úspěch. Skauti Svazu zajížděli tábořit do evropských zemí i do severní Afriky. Naši vodní skauti konali prázdninové plavby po Středozemním moři. Naši vůdcové byli vysíláni do gilwellské školy.
Na počátku třicátých let se zapojila do Svazu většina skautských skupin s různou autonomií, z 30 tisíc členů Svazu to bylo 5500 členů.
Roku 1931 slavil československý skauting dvacetiletí Slovanským jamboree v Praze za účasti asi 15 tisíc skautů. V Královské oboře a na Trojském ostrově byly uspořádány ukázkové tábory a skautské lehkoatletické závody, soutěže vodních skautů i různé výstavy.
Na Hradě pozdravili skauti prezidenta republiky T. G. Masaryka, který se plně ztotožnil se skautským programem národnosti a lidskosti. Na táborech vystoupili poprvé na veřejnosti katoličtí skauti. Od slavností získal československý skauting postavení ve společnosti a byl podporován.
Roku 1933 se Svaz účastnil světového jamboree v Maďarsku, roku 1935 druhého slovanského jamboree v Polsku a roku 1937 světového jamboree v Nizozemsku, naposled s Baden-Powellem i Svojsíkem.
Roku 1936 oslavil Svaz stříbrné jubileum čs. skautingu zemskými sjezdy v Praze, Zlíně a Bratislavě. Roku 1938, kdy Svaz dosáhl největšího rozvoje počtem 65 tisíc členů, zemřel dne 17. září A. B. Svojsík, zakladatel československého skautingu a náčelník Svazu junáků - skautů RČS.
Skautské organizace mimo svaz
V ČSR pracovaly vždy skautské složky, jež do Svazu nevstoupily nebo jej brzy zase opustily. Hlavním organizátorem skautingu v duchu Setonova woodcraftu byl Miloš Seifert, autor spisu Přírodou a životem k čistému lidství (1920). Přínosem pro čs. skauting je uvedení většiny Setonových děl do českého jazyka v knihovně Walden.
Roku 1923 ve straně národních socialistů založili skauti novou organizaci Čs. obec junáků volnosti, která se hlásila k idejím lesní moudrosti.
Katolický skauting se pevně organizoval nejprve na Slovensku (1927) ve Sdružení katolické mládeže. V českých zemích pak prof. František Němec provedl spojení katolické skupiny se Svazem, v němž katoličtí skauti všech národností utvořili autonomní Ligu. Vedoucí postavení v katolickém skautingu ve Svazu měl profesor dr. Jan O. Martinovský a Jan F. Remišer. Skautskou organizaci ministrantů Legio angelica přivedl do Svazu P. Metod Klement. Roku 1936 bylo katolických skautů 5 tisíc.
Skauting v roce 1939 až 1945
Mnichov v září 1938 znamenal rozvrácení Československé republiky. V druhé republice byly snahy sjednotit všechny složky národa do organizace řízené vládní stranou Národní jednoty. Svaz junáků - skautů a skautek RČS, ukončil v prosinci 1938 svou činnost a začátkem roku 1939 byla založena pod tlakem národního ohrožení jednotná skautská organizace Junák - ústředí skautské výchovy, kterou utvořil SJSS s katolickými složkami, Junáky volnosti a Švehlovými junáky. V čele Junáka byl podplukovník Václav Vlček jako „velitel". Organizace byla rozdělena na kmen chlapecký s náčelníkem Bohuslavem Řehákem a dívčí s náčelnicí Vlastou Koseovou. Ustavilo se Sdružení přátel Junáka.
Zakládaly se homogenní oddíly, kde všichni členové byli jednoho vyznání. Ty byly řízeny Duchovní radou Junáka. Slib věřících skautů obsahoval slova: „K tomu mi dopomáhej Bůh."
Za okupace musel Vlček rezignovat. Nástupcem se stal Bohuslav Řehák, který však byl s řadou dalších činovníků zatčen v září 1939. Zavládla zostřená cenzura a perzekuce, i když nový náčelník Junáka dr. Rudolf Plajner se snažil organizaci udržet. Ze strany německých úřadů byl na Junáka nátlak k vystoupení z mezinárodní skautské organizace.
Roku 1940, po výslechu vedoucích činovníků, vniklo gestapo do šestnácti táborů a účastníky rozehnalo. Táboření bylo zakázáno pod záminkou, že se v táborech provádí branná výchova proti německé říši.
Náčelník Junáka dr. Plajner se snažil udržet Junáka změnou stanov, ale 28. října 1940 podepsal K. H. Frank rozhodnutí o jeho zrušení. 4. listopadu 1940 obsadilo gestapo ústředí Junáka a zakázalo mu činnost.
Nastala tvrdá perzekuce hnutí. Uprchlíci vzkřísili československou skautskou organizaci ve Velké Británii roku 1941 a pracovali i v mezinárodním výboru emigrantů, připravujícím obnovu hnutí v obsazených zemích. Československý skauting byl zastoupen na mezinárodních skautských jednáních hlavně zásluhou dr. Velena Fanderlíka.
Skauting v roce 1945 až 1948
S obnovou zahájilo skautské hnutí znovu činnost. Přes hmotné potíže byly organizovány četné prázdninové tábory a lesní školy.
Podle přání vlády vstoupil Junák jako kolektivní člen do Svazu mládeže, odmítal však politickou práci. V souladu s nově chápaným vztahem obou národů vznikly organizace Junák pro země české: starosta dr. Velen Fanderlík, náčelník dr. Plajner, náčelnice Vlasta Koseová, a Junák slovenský: starosta pplk. Staněk, náčelník Mgr. M. Stržínek. Obě samostatné organizace utvořily Československý junák.
Vycházely časopisy Junák, Skautka, Slovenský junák, Činovník (bývalý Vůdce) a Kapitánská pošta. Autorita československého skautingu stoupla po úspěšné účasti na světovém jamboree 1947 ve Francii, kde bylo 600 skautů z Československa. Dr. Fanderlík a Koseová se stali členy mezinárodních výborů skautů a skautek. Československo navštívili Olave Baden-Powellová a ředitel mezinárodní skautské kanceláře Wilson.
V ústřední duchovní radě Junáka pracoval ředitel salesiánského ústavu v Praze-Kobylisích dr. Štěpán Trochta, pozdější kardinál a litoměřický biskup, a Jiří Reinsberg, autor publikace Skaut přemýšlí o Kristu.
O postavení Junáka ve Svazu mládeže měl definitivně rozhodnout junácký sněm koncem února 1948. K němu již nedošlo a vývoj směřoval k opětné likvidaci skautingu.
Potlačení skautingu v letech 1948 až 1967
Za únorového puče v roce 1948 byla provedena v Junáku čistka. Vedení bylo odstraněno a byl jmenován akční výbor, který měl Junáka včlenit úplně do Svazu mládeže. Proti vedení, koncepci i činnosti Junáka, který se bránil, byla rozpoutána kampaň. Skauting byl prohlášen za „reakční" a za „živnou půdu pro rejdy reakce", za falešně apolitické, fangličkářské a únikové hnutí s nezdravým romantismem.
Za změněných poměrů většina činovníků Junáka již oddíly neregistrovala a počet členů klesal. Junák byl zbaven členství v mezinárodním skautském ústředí. Když konference mládeže v Budapešti odsoudila český skauting k zániku, Junák prakticky již neexistoval. Po formální stránce byl Junák k 1. lednu 1951 rozpuštěn a výchova dětí předána nově založené monopolní Pionýrské organizaci ČSM, v níž byla pěstována komunistická politická indoktrinace.
Proti vedoucím činovníkům kampaň neustále pokračovala. Roku 1949 byl odsouzen náčelník Junáka dr. Plajner a v padesátých letech proběhla řada „skautských" procesů; známými metodami prokázala nezákonné organizování skautů a ilegální činnost. Skauting byl označen za úhlavního nepřítele pokrokové mládeže našeho státu. Jednotné pionýrské oddíly se napojily na školu a byly koedukovány. Celé hnutí bylo projevem tragédie doby.
Skauting v roce 1968
Neutěšený stav výchovy vyvolával od roku 1964 jisté pokusy o renesanci skautské výchovy. V pionýrské organizaci se začaly objevovat skautské prvky. Více se projevovaly v turistických kroužcích mládeže i Svazarmu. Objevovaly se i tendence k rehabilitaci Junáka. Obnova Junáka však byla komunisty odmítnuta. Přesto vznikají další skupiny a kluby se skautskou výchovnou náplní.
Dne 29. března 1968 byla po dvacetileté přestávce shromážděním v Praze obnovena činnost Junáka. Již během dubna vzniklo velké množství oddílů. V čele Junáka stanuli opět dr. Rudolf Plajner a Vlasta Koseová. O prázdninách již probíhaly s úspěchem četné tábory.
Po invazi armád Varšavské smlouvy se politické poměry v Československu vyvíjely opět nepříznivě. V říjnu 1968 schválilo sice ministerstvo vnitra stanovy Junáka, čímž byla jeho činnost legalizována, a v listopadu se konaly sněmy v Praze a Bratislavě.
Skauting byl znovu označen za jeden z projevů kontrarevoluce a po dubnu 1969 bylo jasné, že se neudrží. Přesto bylo ještě o prázdninách 1969 až 1970 mnoho táborů.
V červnu 1970 rozhodly orgány moci o ukončení činnosti Junáka koncem září. Mnozí skauti pokračovali v činnosti v jiných organizacích.
Skauting po roce 1989
Po pádu komunistické moci 17. listopadu 1989 byl Junák obnoven shromážděním v Praze dne 2. prosince 1989. 19. května 1990 byl v Praze 4. mimořádný sněm.