Ráno kolem 8:00h jsme se sešli u fary. Když přijel autobus, nastoupili jsme a zavezli se na nádraží do Frýdku. Dále jsme se vlakem transportovali až do Frýdlantu, což byla pro nás konečná stanice. Odtamtud jsme se přesunuli k nejbližší autobusové zastávce, kde jsme strávili nějakou chvíli s nadějí, že zjištěný autobus má co nevidět dorazit. Ale ouha, za nějakou dobu bylo podezřelé, že se dlouhou dobu nic neděje a náš autobus byl stále v nedohlednu! Proto někoho napadlo blíže prozkoumat jízdní řád. Záhy jsme zjistili, že náš autobus, který nás měl dopravit do Malenovic v sobotu nejezdí. Tato poněkud cenná informace byla nedopatřením či nepozorností nejspíš omylem přehlednutá. To už se stává, chybička se vloudí. Nezbývalo nám tedy než se vydat pěškobusem. Stále jsme šli po rovince, přešli most a pak dorazili na rozcestí u Rajské Boudy. Tady se již cesta začínala mírně ale stále, zvyšovat jen vzhůru. Po menším výstupu se před námi objevila obec Malenovice, takže jsme mohli teprve vyrazit na úpatí Lysé hory. Filip s Mitičem si našli jeden větší kámen na cestu, a mohl začít výšlap. Cesta stále stoupala vzhůru. Šli jsme už dlouho a Ivančena se od nás zdála pořád nekonečně vzdálená. Po menších přestávkách a odpočinutích byl náš cíl nakonec dobyt. K mohyle každý přidal svůj kámen, co si nesl a uctil tak památku padlých skautů za 2. sv. války. Potom Hanka přečetla příběh o vzniku této mohyly na Ivančeně. Pak jsme ještě posvačili a vyfotili se. Zbývalo nám ještě pokořit nejvyšší vrchol Beskyd, na kterém byli mnozí poprvé v životě. Cesta byla úporná a někteří již pod vrcholem skomírali vyčerpáním, ale všichni přece jenom zdárně došli. Sice foukal silný a studený vítr, ale i tak nám počasí vyšlo. Na vrcholu se vyjasnilo a byla pěkná viditelnost. Z Lysé jsme pokračovali až do Ostravice na vlak a pak domů. Ke konci už pobolívali nohy, ale přesto všechno se výlet vydařil a všem se moc líbil.