Zakladatelé skautingu
Profesor Antonín Benjamin Svojsík
(5. září 1876 Dvůr Králové nad Labem – 17. září 1938 Praha) byl pedagogem a zakladatelem českého skautingu (který v českém prostředí dostal jméno Junák), jeho propagátorem a organizátorem.
Svojsík (původně Antonín František) se narodil jako druhý ze čtyř synů. Byl pohybově nadaný a od mládí se chtěl stát profesorem tělocviku, což se mu splnilo. Ale také rád zpíval a stal se členem Českého pěveckého kvarteta. Zde také získal jako nejmladší přezdívku Benjamin. Kvarteto se vydalo v roce 1902 na cestu po světě a sklízelo velké úspěchy.
Se skautingem se Svojsík seznámil v roce 1910 a v dalším roce se o prázdninách vydal do Anglie. Vrátil se nadšený a začal překládat knihu Scouting for boys od R. B. Powella. Ale uvědomoval si, že není možné přesně přenést anglický skauting do českých poměrů. Knihu nakonec nevydal.
Po prázdninách 1911 sestavil Svojsík první skautský oddíl. Radil se s významnými odborníky a získal pro spolupráci další známé osobnosti, např. profesory Čádu, Drtinu, Masaryka, Kramáře apod. V roce 1912 vydal knihu „Základy Junáctví“, do které přispěla řada dalších spisovatelů a profesorů – M. Aleš (nakreslil obálku), A. Jirásek, K. V. Rais, dr. J. Guth-Jarkovský a další.
V roce 1912 o prázdninách vedl Svojsík první skautský tábor nedaleko hradu Lipnice. Tábor měl 13 účastníků, mezi nimi např. Jiří Wolker, Rudolf Plajner, prof. MUDr. J. Charvát. Svojsík vylíčil obraz tohoto tábora v brožurce Den v táboře Junáků. Známý je také Skautský deník Jiřího Wolkera, kde básník popisuje své zážitky z tábora na stejném místě z roku 1916.
Svojsík se nejprve pokusil začlenit vznikající skautské oddíly do Sokola, kde ale neuspěl. Založil tedy 15. června 1914 samostatný skautský spolek Junák – český skaut, jehož prvním starostou se stal městský fyzik dr. Čeněk Klika.
V roce 1915 začal Svojsík vydávat časopis Junák, který udržel vydávat i v těžké válečné době. Skauti pracovali ve prospěch Červeného kříže, ale nebyli využíváni pro válečné účely. V roce 1918 bylo v Praze asi 300 skautů a ti se zapojili plně do služby Národního výboru. Byla vytvořena skautská pošta, která se spolehlivě starala o doručování zásilek v revoluční době.
V době první republiky pracoval Svojsík v ústředí skautské organizace a skauting stále získával jak nové členy, tak i na dobré pověsti. Vznikaly další skautské organizace s mírně odlišnými názory. Pod vlivem hrozby fašismu se Svojsíkovi nakonec podařilo český skauting sjednotit a v roce 1938 vznikl „Junák – svaz skautů a skautek RČS“.
O prázdninách 1938 odjel Svojsík do Ruska, aby se seznámil s výchovou ruské mládeže. Také chtěl z vlastního pohledu poznat nové směry v ruské tělovýchově. Únavu, již přinášelo nepohodlí cesty, nezvyklou stravu a úmorná vedra snášel dost těžce a s velkým sebezapřením se vrátil domů 2. srpna 1938. Za týden ulehl s horečkami, které stoupaly i přes všechnu lékařskou péči, dostal zápal plic a 17. září v 9 hodin dopoledne zemřel. Tři tisíce junáků doprovodilo svého náčelníka na památný Vyšehradský hřbitov.
Ernest Thompson Seton
(14. srpna 1860 South Shields, Durhamské hrabství, Anglie – 23. října 1946 Seton Village, Nové Mexiko, USA) byl ilustrátor, spisovatel a zakladatel woodcrafterského hnutí.
Od mládí tíhl ke studiu přírody a tento zájem jej přivedl k malířství. Dříve než jako spisovatel se stal uznávaným jako ilustrátor přírodovědných publikací. Byl dvakrát ženat. S první manželkou Grace Gallatin (rozvedli se po dlouholetém odloučení během 30. let) měl dceru Anyu a s druhou ženou Julií adoptovali Dee.
Pravděpodobně na popud první ženy Grace Gallatin začal od poloviny 80. let 19. století publikovat povídky o zvířatech, ve kterých čerpal ze svých bohatých zkušeností lovce a zálesáka. Zásadní zlom v jeho životě znamenal rok 1902, kdy motivoval partu chlapců, která byla postrachem na jeho pozemcích, k založení prvního woodcrafterského kmene. Od té doby až do své smrti se cele věnoval woodcrafterskému hnutí.
Souběžně s woodcrafterským hnutím se rozvíjela celá řada dalších hnutí, v Německu kupříkladu de:Wandervogel a v Anglii skauting. Zvláště skauting se zdál zpočátku Setonovi hodně blízkým. Když jej Robert Baden-Powell během léta 1905 kontaktoval, měl za to, že je jeho záměrem pouze modifikovat woodcrafterskou myšlenku pro evropské podmínky, proto souhlasil s použitím materiálů z Birch Bark Roll v Scouting for Boys (kterou později použil v roce 1912 Antonín Benjamin Svojsík pro své Základy junáctví). Výsledkem však byl Seton silně rozčarován. Baden-Powell použil, co se mu zamlouvalo, Setona ani nezmínil, a přidal některé Setonovi protivné prvky. Baden-Powell byl voják a vznik anglického skautingu ovlivnila i křesťanská organizace mládeže Boys' Brigade založená anglikánským duchovenstvem. Obojí se na Baden-Powellově pojetí silně projevilo. Seton věřil, že ideová síla woodcraftu je silnější než skautingu, a chtěl své pojetí uplatnit v Americe. Přijal jako výraz smíření nabídku, aby se stal náčelníkem Boy Scouts of America (vznikli 21. června 1910), ba dokonce šel tak daleko, že osmé vydání Birch Bark Roll vydané ve spolupráci s Edgarem M. Robinsonem nazval The American Boy Scout.
Ernest Thompson Seton, Robert Baden-Powell a Daniel Carter Beard v americkém skautském hnutí setrval do roku 1915, kdy byl v podstatě vyhozen na základě dodatku, podle kterého mohl být členem Boy Scouts of America pouze občan Spojených států. Seton v té době neměl americké občanství. Člověkem, který k bezprosřednímu konfliktu přispěl, byl ambiciózní James West. Kromě osobních sporů a intrik byly důvodem roztržky i ideové rozpory, zhruba řečeno Setonovi oponenti chtěli skauting spíše Baden-Powellovský, Seton prosazoval svoje názory. Svou zkušenost se skautským hnutím později shrnul: „Mým záměrem bylo dělat z nich (skautů) muže, Baden-Powellovým – vojáky“.
Setonovu averzi vůči skautingu a jeho protagonistům do značné míry později tlumila druhá žena Julia Moss Buttree-Seton, která po jeho skonu a zániku The Woodcraft League of America věnovala prakticky celou jeho pozůstalost do péče BSA.
Seton je mezi českými skauty pravděpodobně známější a uznávanější než mezi americkými proto, že v době kdy se konsolidoval Český skauting, ho „objevil“ středoškolský profesor Miloš Seifert který propagaci Setonova woodcrafterského hnutí zasvětil celý svůj život. Snad právě proto je v bývalém Československu oproti světovému skautingu dodnes kladen velký důraz na výchovu spojenou s pobytem v přírodě.
Robert Baden-Powell
Celým jménem Lord Robert Stephenson Smyth Baden-Powell of Gilwell, nositel řádů a vyznamenání Order of Merit, Order of St Michael and St George, Royal Victorian Order, Order of the Bath (22. února 1857 Paddington, Londýn, Anglie – 8. ledna 1941 v Nyeri nedaleko hory Mount Kenya, Keňa) byl voják, ale především zakladatel skautského hnutí. Narodil se jako šestý syn (celkem měl 7 bratrů) v rodině profesora geometrie na Oxfordské univerzitě, Harryho Baden-Powella. (Otec zemřel v jeho třech letech.)
Po absolvování Rose Hill School v Tunbridge Wells bylo B.-P. uděleno stipendium na soukromé střední škole Charterhouse school v Godalmingu, hrabství Surrey. Tam, v nedalekých lesích, získával své první zkušenosti se stopováním, lovem a kuchyňskou úpravou úlovků. Ale také první zkušenosti zvěda, neboť se jednalo o činnost zakázanou a přísně stíhanou vychovateli. Hrál na piáno a violu a také kreslil (což lze vidět na některých pozdějších ilustracích z knihy Scouting for Boys které se svou kreslířskou zkratkou dají srovnávat s kresbami Setonovými). Prázdniny trávil většinou na lodích, plachtěním a veslováním se svými bratry.
Do aktivní služby se zapojil jako podporučík (2nd lieutenant) v roce 1876 u 13. Husarského regimentu v Indii. V roce 1895 plnil zvláštní úkoly v Africe a do Indie se vrátil roku 1897 jako velitel 5. jízdní hlídky.
V době, kdy začala Búrská válka, byl už plukovníkem (nejmladším v Britské armádě). Baden-Powell dostal na starost organizování jednotek hraničářů na pomoc pravidelné armádě. S téměř nevycvičenými muži se Baden-Powell rozhodl proti mnohonásobné početní přesile raději bránit, a jako místo obrany zvolil regionální centrum Mafeking. Cílem bylo zdržet Búry v bojích ve vnitrozemí, dokud se nevylodí armáda. V Mafekingu bylo asi 800 mužů pravidelné armády a policie, a dalších 300 mužů z řad obyvatel. Jako spojky a poslíčci pracovali chlapci ve věku 12-15 let, organizovaní v jednotkách kadetů. Celkem se vojenských operací účastnilo asi 2000 lidí. Opevňovací práce začaly 19. září 1899.
Búrové vyhlásili válku 12. října a očekávaný útok nastal zanedlouho - první střely dopadly na Mafeking 16. října. Proti přesile 8000 Búrských vojáků obránci vydrželi 217 dní. Velký podíl na tomto úspěchu měl Baden-Powell, a jeho neobyčejně mazaná taktika. Například byla vytvořena falešná minová pole (tak, aby Búrové a jejich špehové ve městě měli vše dobře na očích). Jednotky obránců se při pohybu důsledně vyhýbaly neexistujícím překážkám z ostnatého drátu, pro zdánlivé zvýšení jejich počtu obránci různě přesouvali zbraně a světlomety (improvizované z acetylénové lampy a plechovky od kompotu). Takto se Baden-Powellovi povedlo Búry přesvědčit, že město je příliš dobře hájeno na přímý útok, a vydržet až do osvobození vyloděnými posilami 17. května 1900. Týden před osvobozením, vědomi si blížících se posil, Búrové útok podnikli, ale obráncům se jej podařilo odrazit. Baden - Powell se totiž dozvěděl, že na něj útočí 1000 Búrů z jedné strany, tak okamžitě poslal všechny vojáky na východ, protože vytušil, že první vlna byla jenom klamná. A tak se město ubránilo.
Úspěšná obrana Mafekingu byla po dlouhou dobu jediným pro Brity příznivým vývojem ve válce, a tak poutala značnou pozornost domácí veřejnosti. Po osvobození vypukly v Británii ohromné oslavy. Baden-Powell se stal národním hrdinou a nejmladším brigádním generálem. Obdivně o něm psal i válečný zpravodaj Winston Churchill, který se později stal ministerským předsedou Spojeného království. Po práci na založení jihoafrické policie se Baden-Powell roku 1903 vrátil do Anglie, aby nastoupil funkci generálního inspektora jízdy.
Baden - Powell požádal krále o uvolnění z vojenské služby a ten mu vyhověl, aby Baden - Powell mohl zahájit činnost skautské organizace. V roce 1907 zorganizoval tábor na ostrově Brownsea a to je dnes považováno za počátek skautského hnutí. Na tento tábor vzal B. P. 20 chlapců z Londýna z různých společenských vrstev, aby společně tábořili. Přitom se mu potvrdilo, že děti, i když mají mezi sebou velké společenské rozdíly, si rozumí a hrají si spolu jako bratři.
Po táboře začal B. P. vydávat časopis The Scout, kde shrnoval různé poznatky z tábora a nakonec vydal knihu Scouting For Boys, která se ihned stala světovým bestsellerem. Skauting se bleskově rozšířil po Anglii, ale i do ostatních zemí světa a nakonec byla založena Světová skautská organizace (WOSM - World Organisation of the Scouting Movement) a B.P. byl zvolen Náčelním (The Chief Scout of The World). Jeho sestra Agnes Baden - Powell založila ogranizaci pro skautky (WAGGGS - World Association of Girl Guides and Girl Scout)
Během 1. světové války B. P. nebojoval, ale připravoval svět na život po válce. Proto v roce 1920 uspořádal První Skautské Světové Jamboree (Olympia Hall v Londýně). Těchto Jamboree zažil za svého života pět.
V roce 1912 potkal Olave St.Clair Soames, kterou si 30. října 1912 vzal a která se stala Světovou Náčelní skautek. Ke konci života žil v Keni, kde 8. ledna 1941 zemřel. Před svou smrtí neustále opakoval skautům a skautkám, kteří jej chodili navštěvovat, aby co nejrychleji po válce uspořádali další Jamboree. To se konalo v roce 1947 ve Francii.
Do šlechtického stavu byl povýšen v roce 1922.
Známe osobnosti, které prošly skautingem
Václav Havel
Bývalý prezident ČR
Rád vzpomínám na dobu, kdy jsem se svým skautským oddílem také sjížděl řeky a prožíval podobná dobrodružství jako vy. Vím, co vše pro vás skauting znamená, a raduji se z toho, že jeho myšlenky jsou stále aktuální a oslovují mladé lidi.
Myšlenky skautingu jsou stále aktuální.
Skrze pestrý program, který skauting nabízí, získáváte dobré návyky pro život ve společnosti a svou další činností jí prokazujete nezištnou službu. Naše země takové občany potřebuje.
Saša Gedeon
Český režisér a scénárista
Český režisér a scénárista o skautingu říká: Pro mě to byl průprava pro život, taková, že jsem si najednou uvědomil, že člověk může dokázat věci, o kterých nemá tušení. Já si myslím, že děti musí zažívat jinou sociální strukturu, jiný typ zkušenosti, než jim nabízí škola a rodina a než jim nabízí ulice nebo nejbližší kamarádské vztahy.
Skauting pro mě byl průpravou pro život.
Tohle byl prostě ten úplně jiný a nový druh zkušenosti, který jsem prožil. Protože jsem skutečně byl vystaven situacím, vztahům a úkonům, akcím, které jsem normálně nemohl zažít.
Helena Ilnerová
Vědkyně a bývalá předsedkyně Akademie věd
Vědkyně a bývalá předsedkyně Akademie věd o skautech řekla: „Já jsem chodila do světlušek těsně po válce, mezi roky 1945 a 1948, když jsem byla ve druhé až čtvrté třídě. Dalo mi to hodně, protože jsem měla úžasné vedoucí.
Měla jsem úžasné vedoucí.
Oddíl Sluníček jsem zakládala v polovině sedmdesátých let. Byla jsem přesvědčená, že děti potřebují dostat skutečné hodnoty, které jim nedá ani škola, ani jiskry či pionýr, kde se dovídaly, že vedoucí úlohu hraje KSČ, že mají být věrní straně a podobné pseudohodnoty.
Oddíl dá člověku především přátele na celý život. Naučí ho přátelství, důvěře, spolupráci s druhými a pomůže mu objevit, v čem je dobrý.“
Robert Fulghum
Americký spisovatel
Jeden ze světově nejznámějších současných amerických spisovatelů a skaut.
„Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit akce, kde je tolik mladých lidí odhodlaných posouvat svět tím správným směrem. Oceňuji, že program nenabízí jen zábavu, ale i možnost rozšířit si obzory díky nejrozmanitějším aktivitám.“
Skauting je víc, než táboření v lese.
Při vzpomínce na dětství ve skautském oddíle říká:
„Víkendové výlety se skauty pro mě znamenaly víc, než jenom táboření v lese. Mohl jsem díky nim zcela legálně utíkat z domova. Naše rodina byla hodně svárlivá, do detailů se pouštět netřeba. Stačí, když řeknu, že jsem před frustrací a nespokojeností utíkal o víkendech a prázdninách tábořit. Příroda se mi stala útočištěm, a je to tak po celých padesát let. Pěší turistika s batohem, kajaky, kanoe i rafting, horská turistika, běžky – na tohle vše do dnešního dne s láskou vzpomínám, byly to ty nejkrásnější okamžiky."
James Lovell
Americký kosmonaut NASA
Americký kosmonaut NASA, který dokázal dostat bezpečně zpátky na zem poškozené Apollo 13: „Můj otec zemřel, když mi bylo dvanáct let, a tak jsem neměl žádný mužský vzor. Ten jsem našel ve skautingu. Nabídl mi výchovu a vzdělání, které mi škola dát nemohla.
Našel jsem svůj vzor
Dostal jsem sice hodně zabrat, ale naučil jsem se být členem týmu, zamiloval jsem si táboření a konání konkrétních, opravdových činů. A taky proto jsem u skautingu vytrval.“
Jiří Menzel
Režisér, držitel Oskara
Nějak se nám víc a víc nejrůznějšími cestami vtlouká do hlavy, že si každý mladý člověk musí po vzoru těch filmových a seriálových hrdinů své místo na slunci vydobýt sám, a to třeba i na úkor ostatních. Ve skautu, nebo jak nás pokřtili přátelé českého jazyka, v Junáku, jsme byli soudržnější a učili se věrnosti a smyslu pro solidaritu. Bylo nám vštěpeno, že nejsme na světě jenom pro sebe, ale jsme v rytířském duchu mušketýrů „Jeden za všechny, všichni za jednoho“. Všeobecně se má za to, že skauting vychovává mladé duše k úctě k přírodě, k šetrnosti k životnímu prostředí, naučí samostatnosti.
Člověk není na světě sám.
Je to pravda, ale působení skautingu je mnohem širší. Povzbuzovalo dnes často zapomínané vědomí, že člověk není na světě sám, ale je ve své obci spoluúčastem, závislý na ostatních a zodpovědný za ostatní. Silný chrání slabého – bylo jedno ze skautských hesel. Věrnost byla zdůrazňovanou ctností. S tím taky souvisí, že ve skautu jsem se setkal velmi silně s pojmem vlastenectví a pocitem příslušnosti k národu. Není náhodou, že do zahraničního odboje zamklo války odešlo tolik lidí vychovaných skautingem.
Více na http://verejnost.skaut.cz/cz/skauting/skautske-osobnosti