Předchůdci skautských myšlenek
Od doby renesance se řada myslitelů a pedagogických reformátorů zabývala myšlenkou výchovy. Šlo jim buď o výchovu, při které se mladý člověk formoval přirozeně v soužití s přírodou, nebo o výchovu, ve které se vědomě věnoval činnosti podle zájmů - prací nebo tělesnou výchovou.
Objevily se i první praktické pokusy o pobyt v přírodě a o využití získaných zkušeností při výchově. Byly spojeny se jmény Francois Rabelais v 16. století, Jan Ámos Komenský v 17. století, J. J. Rousseau (myšlenka návratu k přírodě) v 18. století, John Locke v 18. století, J. B. Basedow (táboření hochů) v 18. století, J. H. Pestalozzi (pokus o dětskou kolonii) v 19. století, John Ruskin, Lev N. Tolstoj a Ellen Keyová.
V devatenáctém století myšlenka tělesné výchovy a sportu zcela zevšeobecněla. V Německu propagoval F. L. Jahm gymnázia v přírodě. Ve Velké Británii a Americe pěstovala mimoškolní zájmovou činnost sdružení YMCA a YWCA. Roku 1883 založil ve Velké Británii William A. Smith chlapeckou organizaci s vojenskými prvky, nazývanou „Brigády hochů." Začátkem století měla organizace v anglosaských zemích 150 tisíc členů. Koncem století vzniklo v Německu rekreační hnutí wandervogelů - „stěhovavých ptáků", toulky přírodou v duchu přátelství a romantiky.
V Americe se filozof Henry D. Thoreau pokusil o novodobé poustevnictví, o návrat k prostšímu a zdravějšímu životu. Své zkušenosti zachytil v díle Walden, či život v lesích, z roku 1854.
V Kanadě a USA se jako jeden z prvních pokusil o výchovu chlapců ve volné přírodě Ernest Thompson Seton (1860 až 1946). Přírodovědec, zkušený lovec, spisovatel povídek o zvířatech, „dětech divočiny, a malíř nalezl štěstí i smysl života v divoké kanadské přírodě a ve sžití s ní. Vystihl sílu života v přírodě a využil objevu výchovně:
„Protože jsem poznal trýzeň žízně, vyhloubil jsem studnici, z níž mohou pit i jiní."
Roku 1902 založil kluby Woodcraft Indians, v nichž chlapci žili životem indiánského kmene, učili se hrami v přírodě znát přírodu a tábornickou praxi. Seton využil vzor ušlechtilého Indiána a uplatnil indiánský svéráz v obřadech a organizaci. Od Setona pochází obliba totemů, indiánských jmen, kult táborového ohně a podobně. Obsah woodcraftu - „lesní moudrosti", - popsal Seton v Knize lesní moudrosti, Dvou divoších a Rolfu zálesákovi. Podobně jako Seton organizoval chlapce v Americe i Dan O Beard; za vzor postavil amerického bílého průkopníka a podle nejslavnějšího z nich nazval hnutí Synové Daniela Boona.
Sir Robert Baden-Powell
Britský generál Robert Baden-Powell (1857 až 1941) získal ve službě a na válečných výpravách v Africe značnou znalost v umění hledat cestu, pozorovat, stopovat, pohybovat se v neznámé krajině.
U jezdeckého pluku v Indii zavedl výchovu, která obsahovala výcvik vojenského zvěda - skauta. Pěstovala v mladých mužích i odvahu, soběstačnost, fyzickou odolnost, vytrvalost, schopnost vědět si rady v každé situaci a rozvíjela jejich inteligenci.
Roku 1899 o tom vydal příručku, která překvapivě vyvolala obrovský zájem mezi chlapci. Když Baden-Powell viděl zájem o knihu, jejíž přitažlivý obsah chlapce strhoval, přepracoval ji na výchovný systém.
Roku 1907 uspořádal s dvaceti hochy první tábor na ostrůvku Brownsea u jihoanglického pobřeží.
Po úspěchu tábora vydává roku 1908 Scouting for Boys - Skauting pro chlapce. Skautskou výchovou měly být základní práce, zručnosti a vlastnosti zálesáků, objevitelů a hraničářů, doplněné hrami - vznikl program pro chlapce zajímavý a přitažlivý, který byl současně výchovný, s cílem vychovat dobrého občana.
Skauting zdůrazňuje mravní výchovu, založenou na vzoru středověkého křesťanského rytířstva, pro které nejvyšší hodnotou byla čest. Ducha skautingu vyjadřuje skautský zákon, slib a heslo. V souladu s přirozeným sklonem chlapců tvořit party s vlastní činností, často utajovanou, byla zdůrazněna družinová soustava jako nový a účinný výchovný prvek.
Skautská výchova vede ke smyslu pro povinnost a čest, ke kázni, k úctě k hodnotám, bratrství, k mravní čistotě, k optimismu, lásce k přírodě a má etický základ v křesťanském náboženství.
Praktický kroj i odznak rytířské lilie, symbolizující správný směr cesty, nesly stopy Baden-Powellova vojenského působení. Jako výchovná soustava a metoda znamenal skauting převrat v mimoškolní výchově mládeže, neboť jí poskytoval vyžití podle vlastních přání a představ v užitečných činnostech a v bratrském prostředí. Není proto divu, že skauting při své mnohostrannosti, s praktickými způsoby v rozvíjení inteligence, mužnosti a charakteru, i při získávání praktických znalostí a dovedností prací a hrou, získával rychle ve Velké Británii oblibu.
Baden-Powell původně nezamýšlel vytvořit vlastní organizaci. Chtěl zavést prvky výchovy do ostatních organizací - do Brigád hochů, do YMCA. Příliv zájmu si vynutil vytvoření vlastního ústředí Boy Scouts Association of Great Britain - Sdružení skautů Velké Británie. Baden-Powell, k němuž se přidalo mnoho spolupracovníků, byl duší hnutí. Pořádal tábory, přednášel a publikoval, navštěvoval skautské oddíly.
Hnutí se rychle šířilo ve Velké Británii, jejích dominiích i koloniích, získávalo zájem i podporu veřejnosti a vládních kruhů, často však muselo čelit i výtkám z imperialismu a kosmopolitismu, militarismu či pacifismu.
Hnutí potřebovalo vyšší záštitu a patronem se nakonec stal anglický král. V čele organizace byl hlavní stan s radou jmenovanou králem, se štábem a náčelníkem. Baden-Powell se vzdal vojenské kariéry a plně se věnoval funkci chief scouta. Založil týdeník Scout pro chlapce a další časopis pro skautské vůdce a činovníky. Časem byl založen odbor námořních skautů (Sea Scouts).
V roce 1909 bylo na prvním srazu 10 tisíc skautů, o rok později už bylo organizováno 100 tisíc skautů. Také dívčí skauting, který Baden-Powell původně nezamýšlel, si vynutil uznání. Věci se ujala jeho sestra Agnes Baden-Powellová a roku 1910 založila organizaci Girl guides.
Skauting sám pronikl i do ciziny. Baden Powell založil osobně skautskou organizaci v létě roku 1909 v Chile. V Evropě se objevil skauting nejdříve v Německu (Pfadfindeři), kde se kladl důraz hlavně na brannou složku.
Američan William D. Boyce dal podnět k založení skautingu v USA. Roku 1910 vznikla organizace, která sloučila organizace Setonovy a Beardovy. Seton se stal náčelníkem amerických skautů, ale zachovával uvnitř hnutí své woodcraftery, pro které napsal dílo The Book of Woodcraft.
Po roce 1910 vznikaly organizace téměř ve všech evropských zemích, ve Skandinávii, Francii (eclaireuři), Belgii a Lucembursku, Nizozemsku, Polsku (harceři), v Čechách a Finsku, Itálii, Rakousku, Španělsku, Maďarsku, Portugalsku, Švýcarsku, Srbsku, Rumunsku. Z asijských zemí zavedly skauting nejdříve Japonsko, Čína a Siam.
V roce 1914 vznikl chlapecký skautský dorost - vlčata. Šlo o přípravu na skauting s motivy Kiplingovy Knihy džunglí. Obdobně v dívčím skautingu vznikly brownies - světlušky.
Roku 1915 opustil Seton organizaci amerických skautů a woodcraftery odvedl s sebou. Reorganizoval je jako Woodcraft League of America, v níž byli hoši, dívky i dospělí. Hnutí mělo už vlivem spojení s Baden-Powellem pevnější organizaci, ovšem indiánskou symboliku. Po rozchodu Baden-Powell a Seton nikdy nevystupovali jako rivalové.
Po první světové válce vytvořil Baden Powell stálou táborovou školu pro skautské vůdce v Gilwellském parku. Stala se centrem výchovy vůdců z celého světa.
Skautskou výchovu hochů dovršil Baden-Powell ustavením roverů-skautů starších 17 let. Pro ně vypracoval náročnější program a stanovil jim za hlavní obsah činnosti službu. Rady roverům publikoval v knize Na pouti za úspěchem. Pro dívky je zaveden obdobný stupeň ranger.
Světový skauting za Baden-Powella
Baden-Powell poukazoval za války na to, že musí nastat sbratření lidí a skauti musejí jít v čele těchto snah. Hnutí zapustilo pevné kořeny ve větší části světa. Pro posílení světového bratrství skautů je založena Skautská esperantská liga - Skolta esperantista ligo v roce 1918.
Roku 1920 svolal Baden-Powell britské skauty k velkému sjezdu, jamboree, do Londýna. Konalo se ve výstavní hale Olympia a táboře v Richmondu. Pozváni byli i skauti z 26 zemí. Na programu byly hry a závody, ukázky skautských prací, výstava a slavnostní shromáždění. Jamboree bylo ukázkou skautského bratrství. Baden-Powell se stal světovým náčelníkem. Vznikl mezinárodní skautský výbor a byl zřízen mezinárodní skautský úřad s ředitelem H. S. Martinem. Ten rozhodl, že jamboree se bude konat každý čtvrtý rok v jiné zemi a každý druhý rok skautský kongres. Roku 1922 mělo hnutí milion skautů v 32 zemích. Toho roku byl kongres v Paříži, roku 1924 druhé jamboree v Kodani za účasti 33 zemí. V Evropě nebyla tehdy skautská organizace jen v Rusku a Albánii.
Roku 1928 se konala konference skautek z 26 států v Maďarsku. Vznikla světová organizace, jejíž náčelnicí se stala manželka Baden-Powella Olave, náčelnice britských skautek od roku 1918. Nechyběla mezinárodní setkání skautů: roverské srazy - mooty, sjezdy vodních skautů, mezinárodní lyžařské závody a národní jamboree.
Roku 1929 bylo slaveno v Arrowe Parku u Birkenneadu „jamboree dospělosti" skautingu - 21 let od založení - největší událost v dějinách skautingu za účasti 40 tisíc skautů z 35 zemí. Baden-Powell vyzval skauty k šíření lásky, přátelství a míru. Za své zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu. Světová organizace skautů měla dva miliony členů, podle počtu členů nejsilnější organizace americká - přes 800 tisíc členů, a britská 600 tisíc členů, japonská, čínská, siamská, maďarská, italská, polská, španělská a československá. V ostatních státech bylo do 10 tisíc členů.
Roku 1933 při jamboree v maďarském Godollč za účasti 25 tisíc skautů vyzýval Baden-Powell k rozvíjení ducha nesobecké dobré vůle a snášenlivosti, jež mohou přinést lidstvu mír. Ve Velké Británii se rozvinul i program pro děti různě handicapované a letecký skauting. Skauting v Německu byl likvidován a po anexi Rakouska i tam.
Roku 1937 se konalo jamboree v nizozemském Vogelzangu za účasti 27 tisíc skautů z více než 50 zemí světa. Tehdy se osmdesátiletý náčelník Baden-Powell se skauty loučil a znovu připomenul povinnost šířit přátelství a bratrství ve světě. Skautů byly na světě asi 3 miliony. V nastalé válce skautské hnutí silně doplácelo na okupaci větší části Evropy. Uprostřed války, v lednu 1941, zemřel Baden-Powell v keňské Nyeri; zanechává své dílo ve stavu těžké zkoušky.
Světový skauting po druhé světové válce
Konec 2. světové války otevřel cestu dalšímu rozvoji skautského hnutí, především byl obnoven život hnutí v osvobozených zemích. Hnutí sílilo přílivem členů. Světová skautská organizace je spravována mezinárodním výborem, světový náčelník už není volen.
Roku 1947, po desetileté přestávce, bylo světové jamboree jako „jamboree míru" v Moissonu ve Francii, poprvé bez Baden-Powella, ale v jeho duchu. Přes poválečné potíže se sešlo 25 tisíc účastníků ze 70 zemí.
V dalších letech vzrůstá počet členských organizací, hlavně ze států, jež získaly nezávislost. Jiné organizace zanikly v důsledku politických změn v jejich zemích - v roce 1946 v Polsku, roku 1948 v Maďarsku, roku 1950 v Československu a Číně - zůstala na Tchaj-wanu, 1961 na Kubě.
První poválečné jamboree bylo v roce 1951 v Ischlu v Rakousku. Pro potíže v zemi dosud okupované mělo jen 15 tisíc účastníků.
V roce 1955 bylo jamboree u Niagarských vodopádů v Kanadě - poprvé mimo Evropu; v roce 1957 k oslavě jubilea Baden-Powella i jubilea skautingu v Suttonském přírodním parku ve Velké Británii kde se sešlo přes 30 tisíc skautů z 90 zemí; v roce 1959 na Filipínách; 1963 u řeckého Maratónu a v roce 1967 k diamantovému jubileu hnutí v Idahu v USA; 1971 v Japonsku; 1975 v Norsku; 1983 v Kanadě; v roce 1987 v Austrálii a v roce 1992 v Soulu.
Nyní má světová skautská organizace ve 150 zemích, v některých pracuje více organizací sdružených ve federaci, na 16 milionů skautů a světová organizace skautek na 6 milionů skautek v 70 zemích.
Organizace chlapců tvoří šest oblastí - evropská (s Tureckem, Kyprem a Izraelem), severoamerická, latinskoamerická, arabská, africká a dálnovýchodní.
Nejvýznamnější organizace jsou mimo Evropu v USA (3,8 milionu), Kanadě (300 tisíc), ve velkých asijských státech a Austrálii.
V Evropě největší a nejstarší je ve Velké Británii, další podle počtu v Německu, Francii, Itálii, Belgii, Švédsku, Španělsku, Irsku, Nizozemsku, Dánsku, Švýcarsku, Finsku, Norsku, Řecku, Portugalsku a Rakousku.